MÁM BRÁCHU

Tak mi včera večer přivezli brášku - Cheyenna. Asi mu budu říkat Čendo, nebo Draku. Vůbec ničeho se nebojí (projde po chodbě ven aniž by mrknul a já se tam bojím doteď:) , taky skáče do schodů a hlavně na mě. Pořád mě sleduje a kamkoliv jdu, jde i on. Jen na postel a na sedačku pořád nemůže, ale rodinka ho tam (z pro mě neznámýho důvodu) pořád vysazuje, takže mě ve výsledku prudí 24 hodin denně. Ale i když mě kouše a krade věci (umí se totiž plížit jako opravdový indián) tak ho mám každý den radši. Je s ním sranda, obzvlášť jak pořád padá a neumí brzdit:))) .

Myslím, že to bude každý den jen lepší. Už dokážu usnout i když leží 10 cm daleko, i když vím, že mě za chvilku vzbudí žužláním ucha.  Ale aspoň příbuzný křičí fuj na někoho jinýho než mě. Mě naopak teď pořád hladí a mám i pocit, že si se mnou hrají malinko víc než normálně. Asi se bojí, že se budu cítit odstrčený (malilinko jo, protože bráchu nosí a může čůrat doma, i když já musím ven do deště), ale stejně je miluju. A bráchu brzy budu taky.....přeci jen je to brácha, že jo :))